STROM

Kdysi dávno dopadlo semínko na úrodnou půdu a rozhodlo se že nebude jen tak nečině ležet .Vsáklo se do půdy a pomaloučku začalo zapouštět kořínky . Kořínky se uchytily a ze země vyrašil tenoučký a neduživý proutek , který začal nasávat energii a sílu ze slunce . Pomaloučku sílil a mohutněl .

Jednoho dne ale přišli muži a rozhodli že ten stromek nebude růst jak chce ale jak mu budou poroučet oni . Vyrvali stromek ze země zpřetrhali kořínky a odvezli ho daleko pryč od úrodné země . Tam ho vysadili na holou plánˇ a snažili se ho donutit k poslušnosti . Stromek ale sebral zbytek svých sil a rozhodl se bojovat . Bral jako kdysi sílu a energii ze sluníčka a začal vyrůstat v mohutný košatý strom a všem dával na odiv svou mohutnost ,krásu a sílu . Pak ale přišla vichřice opřela se svou zničující silou do jeho koruny a začala s ním mávat ze strany na stranu . Strom se snažil vzdorovat této síle ale vichřice ještě přidala na intenzitě a strom se vychýlil na jednu stranu . Vichřice odešla ale stromek už byl nahnutý . Chtěl se ještě narovnat vždytˇse mu chtělo tolik žít .

V tom přišel dřevorubec krutý a nelítostný vytáhl širočinu a zatˇal do stromu . Z rány začla vytékat míza a stékala po hladké kůře stromu , strom plakal . Ale dřevorubec sekyru vytáhl z rány a sekl jednou ,podruhé , potřetí a sekal tak dlouho až se mu podařilo přeseknout životní žílu . Stromu se nechtělo umírat chtěl bojovat ale neměl již sílu . Strom se pomalu skláněl k zemi a pak se ozvala děsivá rána to prasklo srdce a rozletělo se na milióny střípků tak jak ze stromu odlétaly třísky a dopadaly na zem . Strom upadl do mechové rakve ale v jeho košaté koruně pořád ševelil vítr jako by strom ještě žil . Dřevorubec nemeškal a odsekal všechny větve z koruny toho stromu . Rozházel je po okolí aby ani vzpomínka nezůstala na jeho mohutnost sílu a krásu . V mechové rakvi už zůstala ležet jen hrubá neotesaná kláda . Strom umřel .

POKRAČOVÁNÍ

Kláda, která zbyla po mohutném košatém stromu ležela nějakou dobu v mechu a myslela si, že je mrtvá a zcela nepotřebná.....Ale nebylo tomu tak!
Jednoho dne přišel dřevorubec znovu, tentokrát měl s sebou pomocníky a povoz tažený koněm.
Kláda byla velmi těžká a lidem dalo hodně práce, než ji naložili na povoz, na kterém již byly i další klády.
Kůň, který celý život sloužil lidem, už byl také dost starý, ale přesto poslušně odtáhl náklad do vesnice. Byl zvyklý sloužit a měl lidi rád. Byl vděčný za jejich pohlazení a péči.
Ve vesnici už čekalo několik mužů na zakázku dřeva.Vzali nářadí a začali kmen zpracovávat. Protože to byl původně krásný a mohutný strom, mohli z něj vyrobit velké množství materiálu, který měl sloužit na stavbu domu, také na výrobu nábytku a malé kousky - těmi si lidé rádi zatopí, aby v zimě neumrzli.
Duch stromu, který se vznášel nad vonícím dřevem, se radoval. Přece jen nevyrostl zbytečně...Mohl být tolik prospěšný lidem... Uvědomil si, že mnoho věcí je jinak....Že nic tady není nastálo a vše je jen duch...energie, která se přeměňuje, ale nemizí....
................Uběhlo mnoho let....Krajem létal nádherný orel, silný a volný. Nikdo, kromě jeho duše, schované uvnitř tohoto tak dobře stavěného těla, netušil, že v minulém životě byl orel velkým a mohutným stromem.. Tato duše postoupila ve svém vývoji.Tím, že byla prospěšná druhým, mohla nyní vstoupit do těla zvířete......