Vnější vzhled zvířete, to je to jak vypadá, se nazývá exteriér. Ten je určován stavbou těla, výškou, barvou srsti a odznaky. Každý kůň je jiný, má jiný exteriér podle toho k jakému účelu ho chováme a podle plemene. Odpředu dozadu se rozlišují u koně nejdůležitější části:
Předek: hlava, krk, plece a prsa, rameno, kohoutek, přední končetiny. Střední část: hřbet, hrudník, břicho. Zadní část: bedra, kříž, ohon, stehna,slabina, pánev, zadní končetina. |
Harmonicky stavěný kůň má dobré proporce. To znamená, že různé části těla, přední, střední a zadní jsou v souladu.
Pravidelné postavení je, když z pohledu ze strany vidíme pouze jednu přední a jednu zadní končetinu koně.
Běžné defekty stavby těla
Postoj zpět prohnutý - kolena jsou při pohledu ze strany posunuta směrem dozadu. Plochý karpální kloub - karpální kloub je v předozadním směru zploštělý. Zbarvení koní a znakyVraník – starší pojmenování také rap, nebo také rapa. Zcela černě zbarvených koní není mnoho. Opravdového vraníka poznáme podle barvy chlupů ve slabinách a na nozdrách. Černý hnědák má v těchto místech hnědou srst. Vraník nemá hnědou srst nikde ale v létě se občas stává, že i vraník dostane vlivem slunečního záření lesklý nádech do hněda Hnědák – hnědáci mají mnoho odstínů. Od světle až po tmavě hnědou. Vždy však platí, že ocas a hříva jsou černé Černý hnědák – základní barva černého hnědáka je černá, okolo huby a ve slabinách má srst hnědou Tmavý hnědák - směs hnědých a černých chlupů. Černá hříva, nohy i ohon Ryzák – ryzáci mají po těle srst rezavou v různých odstínech od světle zlatohnědé po tmavě červenohnědou. Hříva a ocas mají většinou stejnou barvu jako srst, mohou však být o něco světlejší či tmavší, vždy ale od plavé po červenou Tmavý ryzák - tmavší, než normální ryzák Světlohřívý ryzák - má světlou hřívu a ocas Bělouš – šiml je-li kůň celý šedobílý je to bělouš. Bělouši se rodí s tmavou srstí a dělíme je na vybělující a nevybělující. Vybělující bělouši časem vybělují, až je srst zcela bílá. Nevybělující bělouš má po narození a vylínání svou definitivní barvu. Podle barvy přimíšených chlupů rozeznáváme: červené bělouše - směs ryzé a bílé pstružáky - hnědé skvrnky ze skupinek chlupů na bílé srsti mourky - smíšená srst bílá s černou, nebo hnědou typu pepř a sůl. Tmavé nohy a hlava Síťovaný bělouš - jablečňák - grošák, je to vybělující bělouš, který časem postupně ztrácí tmavé chlupy - grošování , tmavé chlupy tvoří kroužky (jablíčka) na bílé Bílý bělouš – má čistě bílou srst na růžové kůži. Oči musí být tmavé Albín – Albíni postrádají pigment. Mají nepigmentovanou kůži, bílou nepigmentovanou srst a červené oči. Albíni někdy příliš citlivě reagují na světlo a lépe vidí v pološeru Žluťák nebo izabela – mají barvu srsti do žluta na světlé nebo tmavé kůži. Koně s tmavou kůží mají často krásný zlatavý odstín a říká se jim zlaté izabely.světlá hříva a ohon Koně s kůží světlou ( světlé izabely ) mají hřívu a ocas bílé. Také kopyta bývají často světlá Plavák – plavý, modrý, nebo myšově šedý - plaváci mají plavou ( světlou ) barvu různých odstínů. Ocas a hříva jsou vždy černé a také srst na končetinách bývá tmavší Strakoš - různobarevné větší plochy. Může být i tříbarevný - tricolor Strakoš skewbald - velké bílé plochy na libovolném podkladu. Strakoš piebald - pravidelné skvrny černé a bílé Tygr , hermelín, leopard…. - skvrnitý bělouš, po celém těle pravidelné malé skvrnky tmavé srsti na bílé. Podle barvy těchto skvrn jsou žlutí, červení, hnědí a černí tygři. Takto bývají zbarveni koně apalosa Prokvetlá srst — koně s tmavou srstí, ve které jsou pravidelně bílé chlupy jsou tzv.prokvetlí Úhoří pruh - je pruh tmavé srsti táhnoucí se od kštice přes hřívu, hřbet až po ocas slouží k bezpečné identifikaci koně, a zaznamenávají se v dokumentech vedených chovatelskými institucemi. Dělí se na vrozené a získané. Vrozené znaky: Odznaky na nohách - můžeme rozdělit do tří skupin: spěnka bílá, do poloviny holeně bílá a vysoko bílá. Vysoko bílá je bílá noha nad karpální kloub u přední končetiny a nad hleznový kloub u zadní končetiny. Na končetinách se někdy můžou vyskytnout zebrovité proužky, připomínající pruhování zeber.
Barva kopyt je často spojena s barvou dané končetiny. Má-li kůň končetiny s bílými odznaky, má většinou také světlá kopyta. Tmavé končetiny mívají tmavá kopyta. Někdy mohou být světlá kopyta pruhovaná. Říká se, že tmavá kopyta jsou odolnější a pevnější.
Chlupové víry - i ty se používají k identifikaci koně a to tak, že se zakreslí křížkem do nákresu tvaru těla koně. Chlupové víry mají různé tvary a na těle je najdeme: na hřbetě nosu na krku 1 vír pod hřívou napravo i nalevo na prsou, průdušnici, krčních žlábcích,... Odznaky na hlavě - nenajdeme dva stejné koně, odlišují se tvarem a velikostí odznaků na hlavě a končetinách, základní tvary odznaků na hlavě jsou např.: kvítek a hvězda na čele, šňupka je bílý odznak mezi nozdrami. Hvězda a šňupka se mohou vyskytovat současně. Lysiny jsou různě siroké, začínají na čele a mohou pokračovat až po nozdry. Bílý odznak přesahující obě oči a nozdry se nazývá lucerna. Pokud má kůň bílou hubu a nozdry, nazývá se to mléčná, nebo moučná huba, když má kůň hubu skvrnitou je ropuší Úhoří pruh – prochází od hřívy přes kohoutek a hřbet až k ocasu. Téměř vždy bývá spojen se světlou srstí, ať už žlutou, modrou nebo myší, a někdy i se zebrováním na končetinách.
Znaky získané: Otlačená místa - někdy na odřených nebo otlačených místech vyrostou bílé chlupy. Většinou je to na místech, kde sedlo, podbřišník nebo postroje příliš odírají kůži. Takto vzniklé bílé skvrny nejsou přirozené a proto se nedědí. Výžehy - vypálené značky označující většinou hřebčín, plemeno nebo zemi původu. Tetování - většinou se tetuje na pysky nebo kopyta. Je to pro koně velmi bolestivý způsob označkování. Mikročipy - zavádí se koni po kůži. Podle tohoto čipu koně policie lehce najde. |
Zdroje: www.koneamy.wz.cz, www.koniny.ic.cz