Justinka

K Justince mám velice vzláštní vztah.  Je pro mne jako moje dítě,  jako můj vlastní kůň.

Když jsem přišla do stáje, neměla jsem Justine ráda. Byla to mladá nezkušená a nepřiježděná kobyla a já úplný začátečník. Poprve jsem na ní seděla na louce v Martinově a nevím, kdo se z nás dvou více bál. :-) No asi dvakrát se se mnou splašila a já málem skončila na zemi. A po tomto zážitku jsem si ji rozhodně nezamilovala.

Justine jezdila převážně Jana a začalami ji na jízdárně dávat na vykrokování, později i na oklusání. Když se Jana na jaře rozhodla odejít, neměl se o Justine kdo starat a kdo ji jezdit. V té době jsem už měla nějaké, trénovala jsem pod panem Lepeškou. Justine mi bylo líto, že ji nikdo ve stáji nemá rád, protože byla dost nevychovaná. A tak jsem se jí ujala a začala jsem se jí věnovat. O prázdninách jsme ji s Katkou střídavě jezdily, občas si na ní sedla i Eva a od října jsem ji jezdila už sama. Začala jsem s ní chodit na tréninky pod Romanu Kvapilovou, která mi s ní velice pomohla.

Bohužel jsem musela ale spolupráci s Romčou ukončit. Občas si na Justine sedla Evča a trochu ji opravila. Na jaře roku 2008 se spolu zúčastnily dvou hobby parkurových závodů. Sice žádné oslnivé výsledky v podobě prvních míst, ale na první závody velice pěkné výsledky. A fríse na parkuru každý den nevidíte. :-)

Justine pro mne nebyla láska na první pohled, jako její matka Amálka, ale časem jsem si k ní vybudovala pěkný vztah a zamilovala jsem si ji. A stala se po své matce Amálce mou druhou jezdeckou učitelkou.

Od léta 2008 opět trénujeme s Justine pod trenérem, tentokrát pod Domčou Strejcovskou.

Tak snad uděláme zase nějaký pokrok. Za ten rok a půl, co se Justine věnuji, se z nevychované a neposlušné kobylky, která utíkála z boxu, nevydržela stát minutu na jednom místě, nechtěla dávat nohy a kopala, snad stal aspoň trochu vychovanější kůň. Nožky dává úplně sama téměř na myšlenku, klidně ji můžu nechat stát v otevřeném boxe a vím, že neodejde a vydrží stát na místě při čištění a sedlání. Ve výběhu za mnou přiběhne na zavolání. Netvrdím, že vše je má zásluha a že je z ní nejvychovanější kůň na světě, ale snad jsme spolu už něco dokázaly. Sice občas nemá svůj den a zazlobí. Ale já Justine věřím. Tak snad ona věří i mně.

A naše plány do budoucnosti?

Trénink, trénink a trénink. :-) Učit se novým věcem a vylepšovat už stávající. Protože stále je co vylepšovat a člověk se vlastně učí celý život. Zvlášť v jezdectví je stále se co učit a vylepšovat. :-)

Také bych chtěla, aby se Justine zúčastnila nějakých drezurních závodů. Určitě chci, aby ji přes první závody převedla Evča. Má zkušenosti ze závodů, s drezurou a s mladým koněm.

A časem se možná zúčastnit nějakých závodů i spolu. Drezura s frísem je totiž můj veliký sen. :-)

Justine miluji z celého srdce. A práce s ní mě velice baví a naplňuje, protože cítím, že má smysl. Ona mě odnaučila se na koni na vyjížďkách bát, hodně mi dala i po jezdecké stránce. Na dobrém koni se naučíte jezdit rychle, na špatném koni to trvá déle, ale o to kvalitněji se to naučí. Musíte se učit spolu, navzájem od sebe. A o to je to krásnější. Aspoň mě naplňuje, když můžu i dávat a ne jen brát. A také teprve na ní jsem poznala krásu skákání, odnaučila mě bát skoků, naučila věřit koni.  Za toto vše ji moc a moc děkuji. Veliký dík patří i Evičce za to, že mi dovolila Justine jezdit a starat se o ní. A občas že si na ní sedne a pomůže mi s ní, poradí a podrží, když je mi nejhůř.

Justinko mám Tě moc ráda a nevím, co bych si bez tebe počala. Není to s tebou vždycky jednoduché, ale nevzdám to a budu bojovat až do konce. protože ty mi za to stojíš. Díky tobě jsem poznala, co je to koňká láska, jak je krásné s koněm komunikovat. Jsi pro mne víc než jen kůň na ježdění, jsi můj přítel. Dík za to, že jsi tu se mnou.