Hubertova jízda

Hubertova jízda je oficiální akcí, která každoročně ukončuje závodní jezdeckou sezonu a zároveň vzdává hold patronu jezdců, myslivců a lovců, svatému Hubertovi. Základem současné Hubertovy jízdy je hon na lišku. Liška však není opravdová, představuje ji jeden z jezdců s liščím ohonem připnutým na saku. Pole jezdců vede tzv. master, jehož pokyny musí jezdci poslouchat. To znamená přesně dodržovat trasu, sesedat z koní až na pokyn apod. Ačkoliv se celá jízda nese ve společenském duchu, jsou veškeré prohřešky jezdců sledovány a zapisovány. O trestu rozhoduje v přátelském ovzduší porota při večerním soudu. Hubertova jízda je zakončena závěrečným halali.

 

 

 

 

 

 

 

Historie Hubertovy jízdy
Štvanice na zvěř se podnikaly od nepaměti. Postupně ale přestalo jít jen o samotný lov. Z honu se stala významná společenská záležitost a kratochvíle. Pak přišly tzv. parforsní hony. Už nešlo o krev, ale spíše o sportovní stránku věci. Zvíře dostihnout a přemoci, ale nezabít. Lovili se jeleni či zajíci, jako nejlepší se ale ukázaly lišky - byly nejrychlejší a nejchytřejší a hon tak byl nejnapínavější. Dodnes mají klasické hony na lišku velkou oblibu v Anglii.

Tato tradice vzešla z Anglie, kde účast v honu na lišku znamenala prestižní společenskou událost: jezdci i koně našňoření od hlavy k patě. Dámy ve svých nejlepších šatech (hon absolvovaly v dámských sedlech), pánové elegantní saka, bíle kalhoty a naleštěné jezdecké boty. Tradice nošení sak a fraků setrvala dodnes, avšak málokdo zná původní společenský bonton: dámy výhradně v tmavých barvách a pánové mohou použít i červenou, ale pozor - pouze vedoucí honu: master. Právě červené sako pomáhalo mnohočetnému pelotonu koní a jezdců bezpečně určit, kde se právě nalézá master, neb úlohou mastera bylo stopovat zvěř, tudíž udávat směr honu.      

                               

 

 

 

 

 

Parforsní hony mají tradici i v českých zemích. Hrabě Oktavián Kinský uspořádal na statku v Chlumci nad Cidlinou první parforsní hon po anglickém vzoru roku 1836. Po první světové válce nabraly hony symboličtější rozměr. Pronásledoval se pouze jezdec představující lišku. Jezdec míval na rukávu připevněn liščí ohon a smečku psů vedl po umělé stopě značené uměle vyrobenou liščí močí. Po druhé válce u nás parforsní hony zanikly.

Novodobé pojetí českého parforsního honu čerpá jak z typu francouzského, orientovaného na společenskou stránku, tak anglického, který zdůrazňuje sportovní vyžití. Zachován zůstal tradiční ceremoniál honu, stejně jako jeho pořádání v otevřené přírodě za doprovodu diváků v historických kočárech.

V dnešních dobách je lovení zvěře z koně v naší vlasti zakázáno, takže lišku přírodní nahradil člověk s liščím ocasem připnutým na rukávu. “Liška” po slavnostním zahájení, kdy se vzdává hold sv. Hubertu a na jeho počet se připíjí (levačkou!), vyráží do přírody s náskokem a s časovým odstupem ji následuje lot, v čele s masterem. Po stopách lišky jsou vedeni trasou, kde jsou nuceni zdolávat přírodní překážky: brodit vodu, skákat přes kmeny apod. Vedoucí master je osobou nedotnutelnou, kterou není dovoleno předjíždět, a až teprve na jeho pokyn může skutečný hon začít. Lapení lišky probíhá zpravidla v místech, kde je bezpečný střet tolika koní pohromadě, a kdo první uzme liščí ocas, ten stává se králem honu. Získání liščího ocasu může mít mnoho podob: lišku lze hledat v kopřivách či ve větvích stromů, záleží na fantazii pořadatelů. Nejatraktivnější podívanou ale bývá skutečná honička, kdy se jezdci snaží “za běhu” ocas uchopit a z rameny “lišky” jej strhnout.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Během honu master bedlivě sleduje chování jednotlivých účastníků a eviduje veškeré prohrešky, ať už spáchané na koních či na jezdcích. Po slavnostním zakončení Hubertovy jízdy se koná Velký Soud (již bez koní a většinou v restauračním zařízení), kde po zasednutí poroty v čele se soudcem (zpravidla master) proběhne odsouzení všech účastníků Hubertovy jízdy. Trestá se všechno, co potrestat lze, a pokutou nejčastěji bývají dávky alkoholu. A pokud jste během Hubertovy jízdy z koně spadli, nedej Bože jste předběhli mastera - připravte se na pořádně tučný rozsudek. Velký Soud si na vás v takovém případě opravdu smlsne :-)

Z preambule o lovu na lišku

Toto jest dáno na panství Jemčinském, léta Páně roku dvoutisícího prvního, měsíce jedenáctého, dne 3. na počest svatého Huberta, patrona lovců.

Ustanovení první: O lišce

Za lišku považován jezdec, mající k tomu účelu znamení zvláštní – a to ohon.

Ustanovení druhé: O mástrovi

Mástr, vedoucí roj k úspěšnému odlovení lišky, jest jezdcem obzvláště váženým a ctihodným.

Ustanovení třetí: O jezdcích

Jezdci, tvoříce roj honební, povinni jsou uposlechnouti všem preambulím a příkazům mástra, zejména pak musí překážky překonati a trasu dodržeti.

Ustanovení čtvrté: O stolici

Lov na lišku celý bude komisí pánů rozhodčích, stolice soudní slavné, sledován, která přísně bude souditi porušení dání těchto. Jest zakázáno jezdcům všem podpláceti tuto dary toliko nepatrným a patoky nedobrými.

Porušení preambulí těchto bude souzeno a odsouzeno večer dne dnešního.

Zdroj: http://www.favory.cz, http://www.zluticke-podzimni-radovanky.cz,  http://www.konickovani.estranky.cz