Patří mezi nejstarší evropská plemena. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivnil mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.
Původ: Nizozemsko, provincie Friesland
Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoamerické plemeno, blízké koni armorickému. Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a a17. století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil v reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem.
Historie: Římský historik Tacitus (asi 55 - 120 n.l.)zaznamenal údaje o Fríském koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá a nevzhledná. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti - vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španělska dovážel do okupovaných holandských provincií během 80ti leté války (1568 - 1648)
Poměrně menší Fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.
Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.
Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský Dole Gudbransdal je přímým potomkem Fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.
Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".
Exteriér: Frísové mají dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatou zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous na spěnkách. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravími kopyty s namodralým nádechem. Nápadné je hrdé držení těla.
Hlava
Má být ušlechtilá a výrazná, ne příliš dlouhá a dostatečně široká. Menší pohyblivé uši, špičky se jemně k sobě naklání, oči jsou velké a živé. Upřednostňuje se rovný profil nosu. Prostorné nozdry, uzavřené pysky a zdravé zuby s vyloučením kapřího a štičího chrupu. Čelisti jsou k hlavě přiměřené a dolní čelist má dostatek meziprostoru mezi sanicemi. Hlava je zřetelně „suchá a dobře nasazená v šíji“.
Krk
Vysoko nasazený, mírně klenutý s hustou hřívou - labutí krk. Nesmí být příliš krátký s malým vývinem svaloviny. Nízko nasazený krk je nežádoucí.
Plec
Je pohyblivá a především „stejnoměrně navazující na záď“. Kohoutek je méně výrazný v důsledku vysoko nasazeného krku.
Hřbet
Ne příliš dlouhý s dobrým vývinem svalstva, mírně měkčí hřbet se toleruje.
Bedra
Široká, silná a svalnatá, dobře vázaná. Spojení hřbetu, beder a zádě je velmi důležité.
Záď
Ne příliš krátká, mírně skloněná, dostatečně široká a svalnatá, ne příliš kulatá ani špičatá. Ocas ne příliš nízko nasazený.
Lopatka
Dostatečně dlouhá a šikmá. Plec prostorná, společně s předními končetinami a svalnatou hrudí utváří celistvý předek. Hruď hluboká, nemá být příliš široká, ale také ne moc úzká.
Žebra
Dostatečně dlouhá, hrudník prostorný (pro srdce a plíce), příliš kulatý není žádoucí.
Končetiny
Přední musí být správně umístěné, z pohledu ze předu mají být rovné s přiměřeným prostorem mezi nimi, z pohledu z boku tvoří spěnka se zemí úhel 45˚, u zadních 55˚. Holeně u předních končetin nemají být moc dlouhé. Spěnka je dostatečně dlouhá a pružná, kopyta plošší s pevnou a zdravou rohovinou. Z pohledu ze zadu jsou zadní nohy rovné. Z boku jsou správně zaúhlené, svalnaté s ploššími silnými kopyty. Koleno je dobře pohyblivé, úhel hlezna je 155˚.
Výška: Výška se pohybuje mezi 155 a 160 cm. A je dosti těžký.
Charakter: Fríský kůň je krotký, energický, ochotný pracovitý, věrný a citlivý. Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem
Chody: Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě. V klusu je frís nápadný hrdým projevem a vysokou kolenní akcí.
Krok
Dostatečně prostorný, svižný, energický, vycházející z plece i ze zadních končetin.
Klus
Prostorný „jdoucí dopředu s dobrým pohonem vpřed“, vycházející ze zadních končetin. Klus je lehký s vynikajícím vznosem a s vysokou karpální akcí, v určitých momentech jakoby kůň „plaval“. Požadovaná je dostatečná ohebnost a pohyblivost kloubů končetin.
Cval
„Veselý a pomalý“ cval s dostatečným posunem vpřed, opět vycházející ze zadních končetin. Končetiny jsou ohebné a dobře pohyblivé.
Zbarvení: Bílé odznaky se v chovu fríských koní netolerují, pouze výjimečně se může jednat o ojedinělé bílé chloupky v oblasti čela, tzv. prokvetlé čelo, nebo malou hvězdičku.
Různost v černé barvě je možná, nejžádanější je „smola“ černá, (nebo také „ocelově“ černá), ta je vídána jen zřídka. Další v pořadí je odstín „uhelné“ černé, dále pak hnědo-černá. Většina koní pobývajících celý den na pastvě na slunci mají po přechodnou dobu, v letních měsících, tzv. letní hnědou barvu (působením slunečních paprsků).
Možnosti využití: Původně se fríští koně používali při obřadních průvodech, např. při pohřbech. Později sloužil jako klusák. Dnes je to všestranný tažný kůň. Frísové jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků zvaných gig. Spolehlivý je i pod sedlem. Má drezurní talent a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.
Zajímavosti: Fríského koně znali už Římané, kteří si ho velmi cenili, a dokonce ho použili ve válečném tažení na Anglii. Také ve středověku sloužil především vojenským účelům. Po 1. světové válce mu zůstala jen práce v zemědělství a byl málem na vymření. Zachránila ho holandská Královská chovatelská společnost, dnes je opět populární a znovu se vyváží do světa. Plemenná kniha byla založená v roce 1879.
zdoje: http://www.csfho.eu , Encyklopedie koní, www.klaske.estranky.cz