Fríský kůň   

Krásný kůň je vždycky zážitek. Je to ten druh citového zážitku, který slova pokazí.

                        Foto: www.friesenland.cz

teplokrevníci                                                                                            

 Patří  mezi nejstarší evropská plemena. Vyvážel se do celé Evropy a ovlivnil mnohá plemena. Spolehlivě předává svou černou barvu.

Původ: Nizozemsko, provincie Friesland

            Soudí se, že jeho počátek je třeba hledat v době před 3000 lety. Je to původní severoamerické plemeno, blízké koni armorickému. Původní frís byl ovšem dost nevzhledný chladnokrevník, věhlas získal po zušlechtění orientální krví. Značně byl ovlivněn hlavně andalusany v době španělské okupace Holandska (16. a a17. století). Původně pracovní, pak rytířský kůň se postupně změnil v reprezentačního karosiéra, i když byl dost temperamentní a pohyblivý i pod sedlem.

Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španělska dovážel do okupovaných holandských provincií během 80ti leté války (1568 - 1648)

Poměrně menší Fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.

Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži i pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v chovu hřebčínském. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.

Námořní obchod Frísů se netýkal jen dobytka, mečů, látek, ale i koní a přispěl tak k rozšíření plemene do vzdálenějších zemí. Norský Dole Gudbransdal je přímým potomkem Fríského koně. Ve Velké Británii ovlivnil mnoho plemen. Frísové a jejich koně sloužili už ve starověku v pomocných jízdních kohortách římských legií v Británii a zůstali zde usazeni ještě dlouho po příchodu Římanů. Fríský vliv je zřejmý u daleských a fellských poníků a také u staroanglického černého koně ze střední Anglie. Není ale pochyb o tom, že je ale daleko významnější jako předek koně shirského. Přes svou výjimečnost fríský kůň na počátku 20.století téměř vyhynul.

Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech, kdy se chovná báze nesmírně snížila. Tato krize byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".

Exteriér: Frísové mají dlouhou, ale úhlednou hlavu, nápadně pohyblivé uši, velmi bohatou zvlněnou hřívu a ohon a na nohách bohatý rous na spěnkách. Krk je obloukovitý, vysoko nesený, plec kvalitní, kohoutek výrazný, trup robustní a záď mocná. Poměrně krátké nohy jsou silné, s dobrými klouby a tmavými zdravími kopyty s namodralým nádechem. Nápadné je hrdé držení těla.

Výška: Výška se pohybuje mezi 155 a 160 cm. A je dosti těžký.

Charakter: Fríský kůň je krotký, energický, ochotný pracovitý, věrný a citlivý. Povahově naprosto jedineční, jsou to koně inteligentní, klidní, mírní, přátelští, nelekaví a hraví. Dospívají poněkud později, až mezi 4.-5. rokem

Chody: Chody jsou výborné, krok vysoký, takže spřežení vypadá velmi působivě a hrdě. V klusu je frís nápadný hrdým projevem a vysokou kolenní akcí.

Zbarvení: Bílé odznaky se v chovu fríských koní netolerují, pouze výjimečně se může jednat o ojedinělé bílé chloupky v oblasti čela, tzv. prokvetlé čelo, nebo malou hvězdičku.
Různost v černé barvě je možná, nejžádanější je „smola“ černá, (nebo také „ocelově“ černá), ta je vídána jen zřídka. Další v pořadí je odstín „uhelné“ černé, dále pak hnědo-černá.  Většina koní pobývajících celý den na pastvě na slunci mají po přechodnou dobu,  v letních měsících, tzv. letní hnědou barvu (působením slunečních paprsků).

Možnosti využití: Původně se fríští koně používali při obřadních průvodech, např. při pohřbech. Později sloužil jako klusák. Dnes je to všestranný tažný kůň. Frísové jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků zvaných gig. Spolehlivý je i pod sedlem. Má drezurní talent a je známý jako kůň vhodný pro vysokou drezurní školu.

Zajímavosti: Fríského koně znali už Římané, kteří si ho velmi cenili, a dokonce ho použili ve válečném tažení na Anglii. Také ve středověku sloužil především vojenským účelům. Po 1. světové válce mu zůstala jen práce v zemědělství a byl málem na vymření. Zachránila ho holandská Královská chovatelská společnost, dnes je opět populární a znovu se vyváží do světa. Plemenná kniha byla založená v roce 1879.

zdoje: http://www.csfho.eu , Encyklopedie koní, www.klaske.estranky.cz