Leden 2007 Část druhá

Je nám do zpěvu

Po celkem klidném víkendu, který jsme prožili hezky jako rodinka, přišlo Pondělí 8.1.2007. Den jako každý jiný. Noc jsme mohli prohlásit za hezkou, protože jsme vstávali k princezně jenom dvakrát na kojení a jednou pro pohlazení. Je to zvláštní, jak mají miminka v noci pocit úzkosti a volají ty svoje stvořitele do své blízkosti. Určitě je to normální, řeknou si Ti, co mají druhé, třetí nebo šesté dítě, ale pro nás prvorodiče je každá událost veleudálostí. Je to takové to otřepané:,, Jé, ono nám to udělalo bobešek" a hned je svoláno celé grémium, aby zhodnotilo velikost, kvalitu a někdy i množství. Ale to k tomu prostě patří.

Po nachlazení ani stopy a tak si užíváme jeden druhého. K vánocům dostala Amálka svou první interaktivní knížečku české výroby, kterou si oblíbila. Je to leporelo „Já do lesa nepojedu“ se zvuky zvířátek, které si jistý mladík během služby na statku vysloužil. Tak si představte, že bych dal dohromady šesté léto a snad volečka za to, ale jinak nic. Dost málo co? Ale já to doženu, páč teď mám nápovědu.

Celé to nějak utíká a klobouk dolu před Vámi maminkami. Ten kolotoč, co se po narození dítěte roztočí, je ukrutně rychlý a nemilosrdný. Vaření, hraní si, starání se o domácnost, a to všechno každý den. Je to pořádný mazec. Máme jednoho prcka a celkem je pořád co dělat. A jak to zvládá chlap? Zkusím to nezaujatě popsat. Tak přípravu jídla pro malou a pro nás zvládám celkem dobře. Ráno dávám malé kolem desáté svačinku, a to buď bílí jogurt (Dan a on ne) sladký s rozdrobenou sušenkou nebo nějakou ovocnou přesnídávku. Většinou je to uvařené jablko, řádně rozmixované. Případně jiný druh ovoce (teď je v kurzu jablko) stejně připravený. Nechceme používat jen potraviny zakoupené a tak to různě mícháme, aby měla malá stravu co nejpestřejší. Pravda, teď se její apetit zaměřil na dýni, jablka, zeleninu jako takovou, ale zatím ne všechnu. Jí brambory, brokolici, fazolky, mrkev, květák a cuketu. Tak mě napadl ještě odskok k ovoci. Nabídli jsme naší prdelce banán a to asi třikrát. Reakce byla zajímavá. Pokaždé ho vyzvracela a k tomu ještě něco navíc a celý den pak nemohla nic jíst a měli jsme problém udržet v ní i čaj. To píšu hlavně proto, že banán by měl být v pohodě, protože dohromady nic moc neobsahuje. Nějaké sacharidy, škrob atd. .. Dostala ho servírovaný na kaši a přesto bylo co uklízet.

Vaření pro nás dospěláky mám v palci. Nejlepší škola byla u nás doma. Mám ještě dva mladší sourozence, kteří si jistě pamatují mé první jídlo, rajskou omáčku. A jestli si to nepamatují, tak to bylo moc dobré, protože člověk si pamatuje dýl ty špatné věci. No a jestli se ptáte, proč že jsem začal pro sourozence vařit? Jednoduché. Naši prostě chodili do práce a já byl nejstarší. A tak jsem se naučil velice pestrou paletu jídel a není problém se pustit do čehokoli. Samo, že nejsem pan šéf vařečka, ale dokážu vařit tak, aby to chutnalo. K lepšímu přidám na stránce zajímavé pár receptů.

Úklid je celkem v pohodě. Rád uklízím, cokoli a kohokoli................................................? To je legrace, to jste snad poznali. Ne že budete psát ,Prosím, manžel mně pije krev, nemůžete to zařídit?" Ne, tak to bych rozhodně nemohl.

Zrovinka v pondělí jsem stihnul vyžehlit ne průšvih, ale dvě pračky prádla. Přes (PC) chytré volání jsem kecal přes hodinu a půl s kamarádem a jak mi to šlo od ruky. Než se mamina vrátila z procházky, bylo vše hotovo.

Prostě si můžeme zpívat, jak je krásně na tom světě kulatém, když je chlap na mateřské.

Horečka 9.1.2007

Když si člověk myslí, že je všechno úplně báječné, tak příjde trest. A ten můj přišel celkem dost rychle. Nevím, jestli jsem neurazil někoho tam nahoře, ale nejsem si vědom. Tak proč, sakra, zase nějakej nešvar?

Ráno raníčko nevyšlo sluníčko, ale bylo zataženo jako prase. Mám asi šéma, který bezpečně napovídá, jak na tom malá bude. To mi napovědělo, že nebude nic moc. A taky že jo. Kouknu se na Amálku a ta sedí v postýlce s výrazem:

  Amy: No co koukáš?

     Já: Čekám úsměv.

  Amy: Se asi nedočkáš, prostě nemám svůj den. Se taky netváříš, že tě to, co děláš, baví.

A měla pravdu. Ten den se nějak nepovedl. Hlavně kvůli prdelce. Byla celá nesvá a já nevěděl proč, i když jsem to tušil, ale nechtěl jsem si to připustit. Přece nemůže být zase nemocná?Vždyť je to sotva pár dnů, co jsme odsávali hleny. Bohužel nechutenství a celkové rozladění napovídalo, že dnešek nám na dobrou strunu nezahraje. Snažil jsem se o různé voloviny, ale bez úspěchu. Těšil jsem se, až přijde máma z práce a odlehčí mojí situaci. Jak říkám, u tak malých dětí je těžké něco rozpoznat, když poplakávají a naříkají vavava bababababa. A když se zeptám: "Co je ti, myško?", tak přidá bajbaj vava babababa z čehož jsem absolutně v hnoji a jenom hádám, co že mně to asi říká. Když přišla máma, byl scénář celkem obdobný, až do chvíle, než šla malá na kutě. Jen jsme seděli a přemýšleli, co bude.To jsme ještě netušili, že..........................

Přišel jsem do postele asi kolem půl jedné, protože kdy jindy bych asi psal, že? A jako myška se vkrádám do postele. Najednou malá spustí. Uá,uá,uá. Jsem okamžitě u postýlky a snažím se chlácholit. Nic. Jen přidala na volume a uá,uá,uá neslyšíme jenom my. Šahám prdelce na čelo a jsem dost vykulenej, protože celá hoří. Mámo, ta malá je nějaká horká. Máš pravdu. Mám přinést teploměr? Chvíle váhání. To, že má malá horečku a vysokou je jasan, ale copak má smysl se stresovat kolik? Přines prosím Pandí mol (Panadol). Začíná to být dost akční. Malá pláče, což jí určitě zvýší horečku. Snažíme se dělat maximum, aby se utišila. Šťěstí, že alespoň tu medicínu přijala v pohodě. Jsme jak na trní. Malá poplakává a tak ji chlácholíme až do 3 do rána. kolem třetí usnula, ale stále byla dost horká. Mám trochu výčitky, že jsme nezměřili tu teplotu, ale pravda je, že by to možná bylo všechno ještě horší. Krom toho, že bychom věděli kolik, by to malou ještě víc rozrušilo. Věřili jsme Pandímu molu, že nás nenechá na holičkách a nenechal.

Ráno už teplotu měříme a to v konečníčku. Malé se to moc nelíbí. Co moc, vůbec se jí to nelíbí. Chlácholím jí. Amálko, to bude dobrý. Víš, co si už zažil taťka ? A vzpoměl jsem si na 2 metry obroského doktora, co mně dělal vyšetření konečníku. Teploměr proti jeho tlapě je párátko. Malá to nechápe a já se nedivím. Tenkrát na vyšetření jsem to taky nechápal.

Teploměr ukazuje 39 C. Tak to je průser. Bůh ví, kolik měla v noci. Je jasné, že musíme k paní doktorce. Kamča chce s náma, což mně trochu ulehčuje.

Ordinace je prázdná. Díky bohu. Jsou tam jen nějací malí zákazníci, kteří si přišli pro své lentilky. 

Audience u paní doktorky proběhla v klidu, i když prdelce se to moc nezamlouvalo. Komu by se to zamlouvalo v 39 C. Podezření je na 5. nebo 6. nemoc těhle malých capartů.

Stane se to, že dítě kolem 9. měsíce ztrácí z mateřského mléka imunitu a tak reakce na první infekci je vysoká horečka, která trvá asi 72 hodin. Po odeznění by se měla objevit  červená vyrážka, která nesvědí. Ok

To jen pro ty, kteří budou panikařit jako my. Většinou to čeká všechny miminka kolem 9. měsíce.

Dostali jsme pokyny, jak srážet horečku a co při horečce nedělat. Tak za 1) Snížit teplotu místnosti, kde je vaše miminko. Dostačující je 18 C. 2) Nepřehřívat organizmus oblečením 3)Místo zábalu dejte spršku nebo koupel a to v teplotě o dva až tři stupně nižší, než je dítě zvyklé při koupání. Rady nepodceňujte. Já se zeptal na zábal. U malých dětí se to nedoporučuje, protože se jim prudkou změnou teploty může přivodit křeč!!!!!!!

Následující den byl celkem dost stejný, horečka, nechutenství atd. Trpěli jsme s malou.