Naše dítě Amálka                                   model H2006, typ A2803

Chybí návod k obsluze, aneb co nám při prodeji zatajili 

Moje i manželčina představa o tom, jak má naše miminko  vypadat, byla celkem jasná. Dokonce jsme měli konkrétní představu, která se shodovala s miminkem, vyobrazeným na obalu dětských chůviček Filipss. Obrázek jsme ukazovali rodině i známým, aby se mohli začít těšit, a samozřejmě i miminku do bříška.

Asi tušíte, co následovalo. Když jsme náš vysněný model uviděli poprvní na vlastní oči, no co vám mám povídat, byl to vážně šok. Znáte ty klamavé reklamy, na obalu je nafoceno něco úplně jiného, než co skrývá uvnitř. Tak kuráž, táto, přiznej barvu - vyrobil jsi ET mimozemšťánka.

Počítám, že mnohé z vás by taky mohlo zajímat, jak ten náš modýlek přišel na svět. Nejdřív se musím zmínit, že dodávka měla značné zpoždění, celých 12 dní ! O to větší ovšem byly naděje, že se holčička jaksepatří vyparádí. Měla na to přece dost času. Nakonec se rozhodla opustit své hnízdečko za minutu 12, než by ji inženýři začali vypuzovat násilím. Stačilo, že kvůli zpoždění byla maminka již pátý den hospitalizovaná.  Ve dvě ráno praskla voda a že to teda konečně začíná. Pak jsme se ale dozvěděli, klíííd, ještě to nevypuklo a může to trvat i 12 hodin. Konečný verdikt ovšem zněl, proč dál čekat, šoupneme mamce urychlováka a jdeme na to. Jak to pokračovalo dál se dozvíte z úst designéra a hlavního konstruktéra v jedné osobě. 

POROD z pohledu tatínka

Snad vás bude zajímat, jak jsem prožíval porod naší Amálky a zda-li jsem byl přímo u okamžiku, kdy se prvně koukla na ten širý svět. Když se mě manželka poprvní zeptala, jestli chci k porodu, tak jsem o tom dlouze, předlouze přemýšlel, než jsem podruhé v životě řekl své veledůležité ano. Věděl jsem, že porod není žádná legrace a že to může být pěkné drama, při kterém se mužský dozví od své ženy tolik divných věcí, že je z toho úplně štajf. Ale cítil jsem, že by to bylo vůči manželce fér.Vždyť na začátku všeho jsou přece taky dva. A tak po ranním telefonátu jsem přijel do porodnice, kde se ta naše malá měla vyklubat.

Při vstupu na porodní oddělení jsem obdržel slušivý zelený hábit. Instruktáž, jak se do toho leze, ovšem byla dost nepřesná, a tak jsem se oblíknul po svém. Jen co jsem vyšel jak pan doktor, uslyšel jsem: "Tatínku, a co boty ?" No co, mám boty, to je snad normální. "Prosím vás, dejte si návleky." No jo, no. Člověku nic neřeknou a pak buzerují. Dal jsem se do gala a vydal jsem se podporovat manželku.

"Ahoj, tak jak je?" "Celkem dobrý", ale podle výrazu je znát, že zas tak dobrý to není. "Jsem ráda, že už jsi tady", řekla manželka a začala povídat, co se dělo od prasknutí plodové vody. Jen to dopověděla, začaly silnější kontrakce. Při takové chvíli jsem si nedokázal představit, co se ode mě bude chtít, ale Kamča mě začala navigovat a tak jsem se zapojil. Přišla sestra Pavlínka a řekla, aby si šla Kamča lehnout na monitor. To znamenalo, že mamču a miminko začal sledovat přístroj, který zaznamenává tlukot srdce u miminka a pravidelnost kontrakcí u maminy. Vypadalo to, že na monitoru Kamča bude až do konce porodu, protože doktorovi se nelíbila barva plodové vody. Sledováním miminka se tak ujišťovali, že se mu daří dobře. Stál jsem u postele, držel mámě ruku a snažil jsem se hlídat čísla u kontrakcí. Když byla kontrakce velká, dýchal jsem s mámou. Vypadalo to asi takto. "Kami, teď bude velká kontrakce, tak se připrav" a podle mámina uf,uf jsem dělal uf,uf s ní. Po dvouhodinovém uf, uf se zjevila sestřička a zeptala se: "Tak co, dá se to ještě vydržet?" To je otázka, blesklo mi hlavou. Kamča: "No možná bych potřebovala změnit polohu." Sestra zkontrolovala branku, která je k porodu velice důležitá. "Pořád málo", konstatuje,"asi 3 cm." Žádná sláva. "Nechcete zkusit ten vak?" "No možná jo, jekotá zuby Kamča." A tak jsme byli stále na monitoru, ale už jsme neleželi, ale seděli. Situace byla pořád stejná. "Kami, teď kontrakce. Dýchej,dýchej, vidíš, jak jsi šikovná." "Tomi, vodu, na tom vaku je to snad horší," říká zpocená, unavená máma. "Možná mě budeš muset při kontrakci z toho vaku nadzvedávat." Heršvec. Ještě že mám natrénováno. A tak i můj biceps poznává težkosti porodu. 

Porodní bolesti jsou asi pořádné. Člověk si to vůbec nedokáže představit. Při další navštěvě sestry je Kamča celkem vyřízená, protože sestra hlásí jen mírné zlepšení. No nic. Dáme vám další urychlovačku a přináší injekci k podpoře rozšíření oné branky. Stále na monitoru prožíváme své náročné chvilky. "Kami, neboj, už to bude, snad to nebude trvat věčně," snažím se chlácholit mámu. "Maminko", ozve se znenadání sestra Pavla, "možná sundáme ten monitor a zajdete si s manželem do sprchy. Co vy na to?" Sem se sprchoval, tak co nás žene do sprchy? "Tam se vám uleví a pak se na vás kouknu. Buďte zpátky tak kolem půl druhé." Tak jo, jdeme se sprchovat. Sprcha je super, kontrakce míň.

 

Bylo po sprše a cestou zpátky přišla opravdu velká, bolestivá vlna. To se Kamča chytla stolu a nemohla dál. Naštěstí se objevila andělská sestra Pavla s ulevující masáží zad, po které jsme Kamču přivedli znovu na monitor. Proběhla kontrola a zase nic moc zlepšení. "No nic. Dáme druhou fčeličku." Hrozně se to vleklo a kontrakce nabraly na síle. Už to trvalo 13 hodin od odtoku plodové vody a jediný výsledek byla branka rozšířená na 6 cm. Tou se ta malá nemůže prodrat, ne? Ptám se sám sebe. Je tři čtvrtě na tři a přichází se kouknout primář. "No, maminko, vypadá to nadějně. Tlak na konečník je jaký?" Kdybych mohl, odpovím za Kamču: Jako když tlačím kopačák a nechce ven. Sestra: "Tak se na to koukneme." Kolem Kamilky se najednou vyrojilo několik dalších lidí. Tak to konečně začalo. Jsou tři a já vnímám jen stisk ženy a hlas doktora. "Tak maminko a tlačte, TEĎ! Bezva, jde to dobře. A tlačit TEĎ...a hlavička je venku . A TEĎ! A ramínka jsou venku. A teď.... gratulujeme, maminko, máte nádhernou dceru." Uf, uf, mám na krajíčku, ale přece tady nebudu fňukat. Vidím krátce Amálku, jak je celá rudá, jen ručičky a nožičky má nějaké bílé. To budu muset vyzkoumat. Z toho mě vytrhne sestra. "Tak, taťko, máte připravený foťák?" "Co prosím? Foťák?" "Máte přece foťák?" Mám přece foťák....opakuju si v hlavě. No jo, foťák! "Mám ho u svých věcí." "Tak na co čekáte, člověče?" No jo, na co vlastně čekám a už nečekám a pádím pro digitál. Sestřička: "Tak, běžte tady se sestrou a ta vám Amálku zváží a vy jí napíšete jodovou tinkturou na nožičku jméno." Jasan. To zní logicky. Konečně pořádně uvidím ten náš výtvor.

 

Setkání je pro mě šok. Tak to je to, co mámě dalo tak zabrat? A kde je náš vysněný model Filipss? Vždyť má každé oko jiné! To je hrůza. To snad vyměnili, ne? "Ale ne", ujišťuje mě sestra. "Váží 3830g a je krásná." Tak jo. Když zavřu oči, je krásná, říkám si pro sebe. Modelka to nebude, ale hlavně, že je zdravá. Dostávám to zabalené nic do růžové deky a jdeme za mámou. Mamča je grogy, ale šťastná a já s ní. Tak to byl vážně porod.

A teď pár technických údajů: Amélie (přesný název) 28.3.2006 15:10 (první nádech); 3830g (hmotnost); 51cm (délka); 35cm (obvod hlavičky); 9 (Apgar)

Jak už jsme se zmínili výše, vzhledově nás náš modýlek zrovna nenadchnul. Teď už jsme zkušenější, koukáme po novorozeňátkách a víme, že všechny jsou ET. Naše Amy se ovšem hned druhý den navíc osypala novorozeneckou vyrážkou, takže vypadala jako babočka generál. Zaplaťpánbu, aspoň nebyla žlutá jako yellow submarine. Dívali jsme se na ni skoro nepřetržite, abysme si zvykli, než nám ji pošlou domů. Stalo se tak 1.4. a věřte, nebyl to apríl.

"Když se narodíme, většinou jen spíme, našim přáním je jen jíst a spát," zpívá Jitka Zelenková. To vám ale povíme, větší blbost jsme neslyšeli. Nevíme, jaké štěstí jste při pořizování svého modýlku měli vy, ale provoz toho našeho v prvních třech měsících vypadal zhruba následovně. Papat, kakat, prolít kakáním nejen plínu, ale i dupačky, sprchovat (páč kakání je až za ušima) občas ublinknout (nejlíp na čisté oblečení), plakat kvůli prdíkům a chvilku spinkat, pak zase papat, kakat ..... atakdále, atakdále, 24 hodin 7 dní v týdnu. Říkali jsme si, to nejni možné, soudruzi museli někde udělat chybu ! Copak u toho modýlku není nějaký jiný program, nebo aspoň čudlík, aby se to dalo na pár hodin (možná dnů až týdnů) vypnout ? Osmý den od začátku provozu jsme miminku začali dávat dudlík v naději, že intervali mezi spinkat a papat se aspoň trošinku prodlouží. Výsledek ? Náš modýlek nám předvedl první kousek- naučila se plivat dudu. Takže zase nic. PRVNÍ MĚSÍC provozu papala Amálka 8-10x denně po 20ti minutách (tj. až 200 minut u mámina prsu!), prokakala a pročůrala 8-10 plín za den, poblinkala a prokakala 3-5 dupaček a proplakala, no to už si radši nepamatujeme. Ale abysme byli féroví, s těma prdíkama to nebylo tak hrozné a s tím pláčem taky ne. Nejhodnější ovšem byla v kočárku, takže bez ohledu na počasí jsme s ní 2x denně vyráželi na 2 hodinovou procházku. Mamka se těšila, že aspoň uvidí, jak se příroda probouzí a začíná jaro. Realita byla opět trošku jiná. Nejenže aprílové počasí vydrželo až do června, ale máma po probdělých nocích potřebovala dát do očí sirky a krom metru před sebe neviděla ani prd.

Technické údaje po měsíci provozu: 3900g (hmotnost), 52cm (délka), pravidelný režim: NE; dovednosti: plive dudlík, sleduje očkama okolí, poslouchá zvuky a hlasy

Byli jsme stateční, a i když první měsíc provozu byl spíš zklamáním, neházeli jsme flintu do ječmene. DRUHÝ MĚSÍC přece přinese konec šestinedělí a pak už jen samá pozitiva a sociální jistoty. No, chcete slyšet pravdu ? Konec šestinedělí mííírné zlepšení přinesl (aspoň máma přestala 3x denně brečet a slzy ronila už jen sporadicky), ale výrazná změna se v koloběhu papat, kakat atd. nekonala. Babička teda tvrdila, že se Amálka začala hned na začátku druhého měsíce usmívat a tím nás odměňovat za pravidelnou údržbu,  my jsme ale objektivně ten škleb za úsměv považovat vážně nemohli. Navíc se nám údržba zkomplikovala tím, že se u Amálky opět objevily příznaky babočky generála, ovšem tentokrát vypadala spíš jako muchomůrka červená prudce jedovatá. Exém na tvářičkách vůbec nevypadal hezky a naše paní mechanička pediatrička vyřkla verdikt: atopický exém. Máma neváhala a sbírala informace. Po každém dalším zjištění více a více bledla a bylo to s ní dost nahnutý. Přestala jíst skoro všechno, aby Amálce nepouštěla alergizující jedy do mlíčka. Pozitivem byla jen odcházející kila, takže po pár týdnech vypadala mamča jako opuchlá nit.

Technické údaje po 2. měsíci provozu: 4750g (hmotnost), 56cm (délka), pravidelný režim: NE; dovednosti: usmívá se, drží lehký předmět (když jí ho dáme do ručky); zvláštní znamení: nerada se chová a mazlí, ráda odpočívá mámě či tátovi na rameni

Do TŘETÍHO MĚSÍCE vstupujeme opět s optimismem. Teď už se to určitě zlomí. Přísná dieta mamky pokračuje, ale přináší to ovoce - exém se výrazně zlepšil. Do toho se z maminky stává expert přes drogerii (denně přináší nové a nové vzorky krémů, olejů do koupele a sprchových gelů). Kojení se ustálilo na 5x za den a 2x za noc. V té době vyráží Amálka s rodičema na první výlet za babičkama a dědouškama na Moravu. Výlet začíná absolutním fiaskem. Auto nacpané zavazadlama k prasknutí, ale to hlavní stále chybí. "Tome, Amálka je pokakaná, přines z auta tu její tašku." "Kamčo, ale tam už žádná taška není." "To není možné, přece tu její černou tašku. Běž se tam ještě jednou podívat." Mamka kouká z okna, ale táta jen kroutí hlavou. Taška, ve které byly VŠECHNY Amálčiny věci, které v té době nosila, zůstala na Kladně před panelákem na parkovišti ! Kromě toho veškerá Amálčina drogerie (samo že i zázračná protiexémová mast tam byla), mamčiny brýle za x tisíc a kontaktní čočky za další litr. No paráda, výlet za všechny prachy. V té době zřejmě všichni svatí stáli při nás, tak se nezlobte, jestli vás tenkrát nechali na holičkách. Světe div se, naši tašku našli poctiví lidé, kteří nám ji vrátili ! Děkujeme.

Technické údaje po 3. měsíci provozu: 5500g (hmotnost), 58cm (délka), pravidelný režim: NE; dovednosti: poznává rodiče a reaguje úsměvem, usmívá se na sebe do zrcadla, pozoruje svoje ruce, hračky a vše ve svém okolí, zkouší sahat na předměty, nahlas pobrukuje, drží lehké chrastítka

Ve ČTVRTÉM MĚSÍCI se nám vzhled modýlku začíná rapidně vylepšovat. Vše vypadá, že je na dobré cestě. Amálka už se směje od ucha k uchu, nahlas výská a křičí a začíná s ní být vážně legrace. Ve třech měsících a týdnu se poprvní otočila ze zad na bříško. Rodičové hodlají pohybovou výchovu podporovat a pasou s Amálkou koníky jak o život. Výsledek se dostavuje brzy, Amálka při přitahování do polosedu krásně drží hlavičku. Celkem vzato, byl by to perfektní měsíc, kdyby ..... Kdyby se maminka usilovně nesnažila nastavit nějaký režim. V tomto bodě prožíváme obrovské zklamání a propadáme pocitům naprosté neschopnosti. A kdyby nebylo to příšerné vedro. Mamča je totiž stále hysterická ze strašáka atopického exému, kterému se v upoceném počasí daří přímo báječně. Do toho stále běháme 2x denně na procházku, ale velkou výhodou je, že maminka kojí kdekoli a nemusíme se kvůli kojení vracet domů. Počet prokakaných plen a dupaček se nezmenšil, přestože nám asistent mechanika (sestra) sliboval, že by modýlek mohl být v provozu i několik dní bez potřeby vypouštění fekálií. Takže u našeho modelu opět chyba ve výrobě. Aspoň že to ublinkávání a trápení z prdíčkama už pominulo. Snad se nám náš model za nějaký čásek zajede natolik, že počáteční mouchy budeme považovat za malicherné. 

Technické údaje po 4. měsíci provozu: 6000g (hmotnost), 59cm (délka), pravidelný režim: NE; dovednosti: otočila se ze zad na bříško, zvedá hlavičku, výská a křičí, směje se na požádání, plácá ručkama do hraček zavěšených na hrazdičce, buší a kope do hraček

V PÁTÉM MĚSÍCI nastal fantastický zlom ve spinkání. Úplnou náhodou mamka zjistila, že Amálka se dopoledne vyspinká líp (rozuměji spí dýl) doma, než venku na procházce. Bylo to zjištění, které se platí zlatem (mamča ovšem ostrouhala a nedostala nic). Krátce k té náhodě, díky které jsme to zjistili. Maminka byla tak trochu začtená v internetu a ne a ne se od toho odtrhnout. Amálka už kňourala únavou a to byl povel běžet s ní na procházku. Internet je však silný magnet, tak maminka konejšila dítko a pohupovala ho na rameni. "Už jdeme, Amálinko, už jdeme." No a když se konečně zvedla k odchodu, tak zjistila, že malinká na rameni usnula. Maminka ji opatrně položila do postýlky a že vyrazí na procházku, až se malá probudí. Jaké to bylo zjištění, že beruška spinká skoro 2,5 hodiny ! To bylo na procházce nevídané, spávala maximálně 40 minut. Druhý den se postup opakoval a Amálka opět spinkala přes 2 hodiny. Bylo vyhráno ! A že je to výhra obrovská, jen si představte, 2 hodiny klid a čas sami pro sebe !!! Další velký pokrok je v papání. Kojení sice stále probíhá 7x za den, ale Amálka techniku sání zdokonalila a vysosá si potřebné množství mlíčka za pouhých 5-10 minut. Ke zhoršení došlo jen v potřebě pozorovat svět v jiné poloze, než na zádech. Nejlíp zabírá nošení se (rodičové z toho mají ruce jak orangutáni, přece jen už ten uzlíček má skoro 7 kilo) a sezení na klíně. Pozitivní ale je, že modýlek nevykázal žádné nové poruchy, naopak, spíš se vylaďuje ! Přetrvávají pouze depky z neschopnosti nastavit pravidelný režim.

Technické údaje po 5. měsíci provozu: 6800g (hmotnost), 63cm (délka), pravidelný režim: NE; dovednosti: mluví !!! ma,ma,ma; na bříško se přetáčí už přímo bravurně

ŠESTÝ MĚSÍC - máme režim !!! Teda pokud přimhouříme obě oči, časy totiž berte plus mínus hoďka sem, hoďka tam. Ale i tak je to úspěch. 7:00 vstáváme + snídáme; 8-10:00 hrajeme si; 10:00 svačinka; 10-12:00 spánek; 12:00 oběd; 12-14:00 hrajeme si; 14-17:00 procházka+spánek v kočárku; 17-19:00 hrajeme si; 19:00 koupel+večeře; 20:00 šup do postýlky a dobrou noc (neuspáváme, usíná sama). Krása, co říkáte ? Jen tímto upozorňuju pracujícího rodiče (většinou stále tatínek), aby si povšimnul, že denní program je jaksi dost nabitý a tudíž tam fakt není místo na uklízení, vaření a podobné nesmysly. Čas dopoledního spánku je nutno vyplnit relaxací, nejlépe na internetu. Další obr událostí šestého měsíce byla příprava na změnu jídelníčku. Koncem měsíce jsme chtěli Amálku překvapit tím, že nejen mlíkem živ je člověk, a nabídnout jí pevnou stravu.  Mamka z toho žila celý měsíc a těšila se jak malý Jarda. V den D nachystala potřebné ingredience k výrobě super hypoalergenní bio rýžové kaše. Příprava byla náročná. Nejprve odstříkat mateřské mléko, pak převařit kojeneckou vodu, ochladit ji na potřebnou teplotu, zahustit rýžovou moukou, dochutit mateřským mlékem. No byl to hnus už na pohled. Celá situace byla samozřejmě také zaznamenávána na videokameru, což napomohlo pouze ke zhuštění (ne kaše) už tak dost napjaté atmosféry. Výsledek byl, že Amálka se po 2 lžičkách začala tvářit, jako bysme ji chtěli otrávit. Do hodiny se navíc zřejmě z toho stresu parádně pokadila. To mamku vyléčilo a vrátila se k osvědčenému prsu.

Technické údaje po 6. měsíci provozu: 7450g (hmotnost), 67cm (délka), pravidelný režim: ANO; dovednosti: mluví !!! mama, ba,ba,ba; sama si podá hračky, které jsou v její blízkosti, dělá ručičkou pá pá a tak, tak všelijak (pro neznalé podobný pohyb, jako když se šroubuje žárovka), s oblibou si sundává ponožky. Ostatní události: konečně první vakcína (hexa), dlouho se nám totiž hojilo TBC 

6. 5. Radoslav

Zítra: Stanislav

Návštěvnost stránek

009151
blueHousesAcrossTop[1].gif