Únor 2007     

1000 dobrých důvodů, proč si pořídit nějaký ten model

Předně Vás chci upozornit, že nevím, jestli po prvním měsíci na rodičovské dovolené najdu rovnou 1000 důvodů, proč si pořídit nějaký ten model. Nějaký ten důvod ale určitě najdu.

Do které skupinky vlastníků modelu patříte ? Patříte mezi ty, co nakukovali do projíždějících vozítek (kočárků) a zasněně si představovali, jaké to bude, až se jednou sami budete prohánět se svým výrobkem ? Nebo jste Ti, co nepřemýšleli a hupli do role rodičů obuti neobuti? No, ono je to vlastně jedno. V každém případě patříte, stejně jako my, mezi podivíny, kteří se plánovaně či neplánovaně o nějaký ten modýlek starají. A řekněte upřímně, chtěli jste to tak vždycky ? O jaké budoucnosti jste jako děti snili ?

Můj úhel pohledu na rodinu a děti byl už v 11ti letech ojedinělý. Se svým nejlepším kamarádem Petrem jsme plánovali velký dům se spoustou psů, které jsme milovali nade vše. Na rodinu s dětmi v takovém domě samo sebou už nezbývalo místo. To dá rozum, nebo ne? Jenže, léta plynou, vážení, plány se mění a s nimi i úhly pohledu na rodinný život. Chtěl jsem být sám a proto jsem se oženil. To taky dává smysl, že jo ? Můj kamarád Petr to vzal pěkně od podlahy a stal se šťastným majitelem prvního modýlku již ve svých 20ti letech (Sabinka).

Druhé kvítko (Tomášek)

si pořídil o pár let později. Vždy, když přijdu na návštěvu, tak se tatínek Petr tváří jako kdyby vyhrál milion v korunách českých a ona zrovna přišla devalvace. O poslední rozhovor s kamarádem Péťou se musím podělit.

Tomáš: Nazdar Peťo.

Petr: Čau.

T: Tak co, už jsi odvedl Toma do školky?

P: Jo jasně. Nejradši bych tam už nechodil.

T: Jak to?

P: Člověk se chce zbavit dítěte a netuší, co ho ve školce čeká.

T: Co se stalo?

P: Ale, představ si, že každý dítě má na skřínce napsané, co neumí.

T: To si děláš srandu?

P: No nedělám. Se mně zdá, že jsou na čtyř a půl leté děti nějak nároční.

T: A v čem Tomik lítá?

P: Neumí kreslit, říkala učitelka. Prý, když kreslí lidi a postavy, tak je kreslí jako              vaječné lidi.

T: Cože?

P: Vajíčkové lidi. To nakreslí vajíčko a k tomu čárky jako ruce a nohy.

T: A co jsi řekl učitelce?

P: Že já tak kreslím dodnes. Jo a že prý neumí stříhat. Ptala se, jestli stříhá doma.

T: A co ty na to?

P: No řekl jsem, že když jsme měli záclony, tak stříhal pěkně. Teď už záclony nemáme a mít nebudem, tak nestříhá. Přece nebudeme každý měsíc kupovat nové záclony? Na to se učitelka zatvářila divně. To jsou věci, co.

T: To ti povim. Hlavně, že je švanda.        

P: Však uvidíš sám, jaká je to švanda.

T: Ale já vím, že do určité doby to bude velká švanda.

Jo, jo. Vždyť naše malá to dokazuje dnes a denně, že zvolit model Amálka H2006, typ A2803 byla super volba.

A teď konečně k těm důvodům, proč si model pořídit. Jeden z nich je, že vás dítě obohatí o spoustu smíchu.

Situace, jak je pro ně všechno nové a jak objevují celý svět, jsou parádní. Dneska se Amálka zabavila tím, že úplně rozdrobila vánočku až na nano odrobinky a zkoumala to, jako by to bylo něco úžasného. Nebo situace, kdy je nabitá na maximum a najednou při jídle jí dojdou baterie a ona usíná se lžičkou v puse. Její snaha porozumět kmenu nás dospěláků je taky úžasná. To jsme tak jednou ráno při snídani koukali na Obecnou školu a při pasáži, kdy maminka L. Šafránková volá na syna „Edo, Edo domů“ a Eda „Ne, ještě ne“,  začala naše Amálka kroutit hlavou, jako že s Edou souhlasí. Od jisté doby tedy rozumí a snad i chápe slovo „ne“.

Taky nám ta naše holčička vyřešila problém s příliš dlouhým vyspáváním. Jasně nám dává najevo, že času na spánek bude dost v hroběa že čas žít je i ve 3 hodiny ráno.

Jako obrovskou výhodu vidím i to, že děti toho dokáží v domácnosti celkem dosti zničit. Uznejte, máme 11 let starý televizor a nechceme si kupovat nový, když nám tenhle ještě slouží. Teď ale máme naději, že se nové televize brzy dočkáme. Ze zkušenosti z okolí totiž víme, že televize je jeden z přístrojů, který se po hojném používání dítěte vyměňuje. Časté zapínání a vypínání nedělá televizím moc dobře.

Pokud se cítíte líní, tak je to další dobrý důvod, proč obohatit život něčím tak aktivním jako jsou děti. Taková procházka na čerstvém vzduchu s dítětem je lepčí než procházka s milovaným psem, po kterém jisto jistě nesbíráte exkrementy. Dítě udělá jen tolik bordelu, co mu rodič dovolí.

Ostatně bych se vás rád zeptal, jak se tváříte na psíčkaře? Já, ač mám psy a zvířata moc, moc rád, tak na majitele čtyřnohých miláčků jsem alergický. Nevím proč platí, že čím menší byt, tím větší pes. Mně je jasné, že po malém psovi jsou bobky mnohem menší a proto se i lépe sbírají, ale co po tak krásném velkém psovi, jakým je Retríver. To jsou hromádky jak od slona. Nemiluji nic víc, než když si bota nebo kolo od kočárku najde takový cíl, to bych někomu (majiteli) nejraději to hovno hodil na hlavu. Někdy naše procházka připomíná pohyb po minovém poli. Je to vážně tragédie. Občas mě okolí kolem nás připadá jako smetiště a jsem z toho špatný. Projezdili jsme různé země, ale my Češi jsme vážně hrozné pasátka. Nenamítejte, že jsou na tom jiné státy mnohem hůř, je to jen způsob, jak s tím nic nedělat.

A to jsem přišel na další dobrou věc, proč si pořídit dítě. Jsou to naděje, že se vašemu dítku bude dařit líp a že s tou planetou nezatočí hůř než my. Já vím, že asi řeknete, že je to investice s nejistým výsledkem, ale jaký si to uděláš, takový to máš. Snad se nám náš model povedl a věřím, že nám to jednou dokáže.

Vyzdvihl bych i kreativitu, která se s příchodem dítěte značně obohatí. Začnete vymýšlet nejrůznější věci. Například já jsem se s mámou přel při jedné dětské říkance, že je to nějaké divné a že se to moc nerýmuje. Jedná se o Moty, moty do roboty, nemám chleba ani sýra, všechno mi to kočka snědla, uděláme kšá. I když to těď píšu, tak je to krávovina. Zapojil jsem tu méně šedou část mozku

a vymyslel to takto: Moty, moty do roboty, měl jsem chleba, měl jsem boty, k chlebu jsem měl sýra, ten mi ukrad Jíra a když přišel podruhé, udělal jsem kšá. Není to pecka, ale dává to smysl. Nerad dělám z dětí truhlíky.

Snad nejvíc se těším, až se já táta budu od Amálky učit, a ona ode mne. Na kravinky jsem inženýr a tak si myslím, že nám to společně půjde. Máma hrozně nerada sportuje, kdežto já sport miluju a tak se těším na společné blbnutí při tenise, chození na hokej, bruslení a na všechny pitominy, co spolu prožijeme.

Dnes jsem Amálce řekl, jak moc ji miluju, a že mně udělala v životě větší radost než pejsek, o kterém jsem snil. To máma nevydržela a smála se jako blázen, protože něžnější vyznání ještě neslyšela.

Tak mě napadá, že musím vypadat jako světice, když jen píšu, jak jsem vzorný, ale tak tomu není. I já mám své neřesti. Je pravda, že alkohol piji jen příležitostně a že nepřemýšlím jako jiní chlapi při pohledu na něžné pohlaví. Já jsem postižen sportem. Za nejkrásnější týmovou hru považuju hokej a rugby. A těm jsem docela propadl a nejen to. Poslední měsíc jsem začal vsázet na hráče. Jde o to uzavřít sázku, jestli se v hraný zápas vsazený hráč trefí (pro čtenářky, jestli hráč dá v utkání branku). Je to adrenalin jako blázen. Je to jako sledovat koňský dostih. Vylepšil jsem to o poslouchání živých vstupů ze zámoří. Dělám si tabulky, sleduju statistiky a kombinuju jak jen to jde. Je to celkem velká legrace. Sázka je většinou za 5 kč a pravděpodobnost je tak 50 na 50. Ještě jsem nevyhrál, ale jsem blizoučko. Taky občas chodím na extraligu v ledním hokeji, to je taky super, i když bych si přál, aby si to diváci líp užívali. Nemám rád frajery, co tam machrujou (užívají obzvláště nevkusné výrazy) a dělají ramena. Někdy si říkám, že by některým lidem měli zašít hubu.

„Tady by bylo tak krásně“, jak se praví v jednom českém filmu.

Jako doplňkové sporty mám rád fitnes, tenis a in-line brusle. Moc se těším, až si to v těchhle sportech rozdám s Amálkou. Celou tu dobu, co jsme se přestěhovali z Jižní Moravy do Středních Čech, jsem nenašel sparing partnera a tak doufám že mi jeden roste doma. Viď, Amálko?

Čtenářky docela zajímá, jak se peru s domácností, ale ono se není s čím prát. Doba je značně pokročilá. Prádlo vypere pračka, žehličky skoro žehlí sami a tak zbývá prach, nádobí, nákupy, vaření a jiné povinnosti.

Jak jsem psal, dá se říct, že při úklidu relaxuji. Kamču nechám jít na procházku s malou, pustím si hudbu a začnu makat. Nebojím se žádné práce a myslím, že nám to doma funguje celkem v poho. Jestli máte konkrétní dotazy třeba: „Jaký prášek na praní je nejlepší“ nebo „co dělám nejraději“, tak mně napište ! Rád vaše dotazy zodpovím.