Květen 2007

A je květen

Jelikož Amálka roste jako z vody, bylo by fajn zhodnotit, co se daří a nedaří a jak to zatím zvládám.

Milá Amálko, je ti téměř čtrnáct měsíců a já táta Tom už jsem s tebou téměř pět měsíců doma. Je opravdu neuvěřitelné, jaký je ten čas prevít. Mám pocit, že jsem na dálnici někde v Arizoně a jedu v Mustangu (oblíbený vůz, který nevlastním a nikdy nebudu) téměř nadzvukovou rychlostí. Za těch několik měsíců jsem poznal, jaké to je, když je ženská v jednom kole. Neustálé uklízení, praní a žehlení. Nějaký ten nákup a vaření. No prostě taková domácnost s jednou vílou Amálkou a máte o zábavu postaráno. Takže pánové, kteří máte pocit, že péče o malého šmudlu je nuda, s chutí do toho a uvidíte sami, co ve Vás je a jestli péče o domácnost nepřipomíná vojenskou misi. Ne že by po Vás dítě střílelo ostrýma nábojema, to ne (zatím). Jen občas katapultuje lžičku s jídlem tak, aby vás co nejpřesněji zasáhla a na zemi leží vždy dostatečné množství nevybuchlé munice v podobě nejrůznějších hraček. Já sám jsem si velice oblíbil kostičky OGEL f, na které je opravdu radost šlápnout.

Ale chtěl bych začít nějak postupně.

Tak tedy jídlo.

Hned jak jsme u Amálky objevili první tesáky,

říkali jsme si, že to bude pohoda, až bude Amy okusovat pečivo, ovoce a zeleninu. Ono totiž není žádná velká zábava vymýšlet každý den nějakou snídani, svačinku, oběd, svačinku a večeři. Jenže s příchodem pěkného chrupu se žádné převratné změny neděly a ani nedějí.

Můžeš mně to, Amálko, nějak vysvětlit ? Máš krásné zdravé zuby, jenže je nepoužíváš. Je to nějaký tvůj trik, jak nám zkomplikovat péči o tebe ?

A vůbec, kde jsme jako soudruzi udělali chybu ? Snad nám to jednou řekneš sama. Ale k tomu, abys to mohla vysvětlit, potřebuješ vědět, jak jsi s jídlem vyváděla. Vždy mě velice nepotěšilo, když jsem ti něco připravil a ty jsi začala dělat ee, ee, ee. Poté jsi jako důrazné „NE“ začala šermovat rukama, takže nám doma občas jídlo lítalo vzduchem. Vůbec to nechápu. Vždyť jsme ti ještě žádnou pohádku o království, kde lítají pečení holubi nevyprávěli.

Když už jsi si jídlo vzala, tak jsi jazykem monitorovala, jestli ta dobrota neobsahuje nějaké větší kousky než jeden pidimilimetr. Jakmile jsi něco našla, proměnila jsi se v hrníčku vař. Jen formule „hrníčku dost“ nějak nefungovala.

Jediné, s čím jsi problémy neměla, byl pitný režim. Pila jsi naprosto všechno a ve velké míře. Dokonce jsme u tebe objevili jistou oblibu v pivu a to i přesto, že my dva s mámou nejsme žádní pivaři. Určitě tě bude zajímat, jak jsi na pivo přišla, že? Úplně náhodou. Jednou u oběda jsi se zmocnila pivní láhve, kde bylo na dně piva a nahnula jsi si ji do pusy. Oči se ti rozzářili a řekla jsi „Mňam.“. Nám rodičům spadla čelist v úžasu, protože jsme očekávali reakci fuj. Ještě že máš krátkodobou paměť a chuť piva znovu okusíš až v pubertě.

Taky se musím zmínit o tvé závislosti na mámině prsou. Je to neuvěřitelný přírodní úkaz. Je ti téměř čtrnáct měsíců a pořád si dáváš mléčnou dvanáctku naší mamky. Reakce, když ti mamča ukáže prsa, je podobná situaci jako když toreador ukáže býkovi červené sukno. Začneš funět a hekat, což je opravdu velká sranda. Bohužel to má i jiné trochu temné stránky. Ani nevíš, jakou ti máma kojením přináší oběť. Neustále přerušovaný spánek kvůli tvé zálibě sosat prsa. A mamka ti tuhle noční kratochvíli ne a ne utnout. Ano, ano, tak hodnou máš maminu. Jen jsem zvědavý, jak dlouho to mamču bude bavit, protože už teď by to kojení velice ráda zabalila, ale neví jak.

Zkrátka každý den čekáme, že začneš jíst jako všechny ostatní děti. Snad jednou, snad jednou, až budeš chtít.

Jak se stát princeznou Hygienou

Milá Amálko, i když jsme ti vybrali hezký nočník, zatím na něj chumelí prach. Tvá spotřeba plín se nijak výrazně nesnížila. Všichni tvrdili, že až se z míchaných vajíček (stolice po mateřském mléku) stane poměrně tužší odpad, spotřeba plín půjde dolů. Ha,ha,ha.

Pro příklad dnešní den. 8:15 ráno výměna plíny z bobkem. Netrvalo dlouho a v 8:40 je Amálka v depu s obsahem plíny zase a není to nic jiného než bob a bobek. Nemysli si, Amy, že je to vyjímka. Takhle to děláš pořád. A aby toho nebylo málo, při pořádné nadílce máš tendenci utírat si zadeček sama, což není úplně špatně. Jen kdybys obsah plíny jedním mocným máchnutím nerozmašíroval všude kolem sebe. Většinou tě přebaloval jeden, ale co máš ty nové zvyky, děláme to raději oba dva. Když jsem s tebou sám, musím být hbitý jako leopard, jinak jsem v háji.

Pokrok, který jsme zaznamenali, je ten, že jsi začala říkat „Aa“ (dohodli jsme se na tom všichni tři, že to bude výraz pro potřebu). Velice originální, že.

Večerní koupání jsme zrušili, protože Amálka se koupat nechce. Voda je vážně dost drahá, abys v ní, Amálko, vydržela 5 minut. Vymysleli jsme pro tebe mnohem důmyslnější způsob očisty. Vždy když prší,

vyběhneme s tebou ven a déšť tě krásně umyje. Bohužel letos i příroda nějak šetří s vodou, protože je celkem sucho. Ba ne, nic ty se neboj. Tvoji rodiče jsou celkem rozumní lidé a k tvé čistotě se staví dosti odpovědně, každý den tě poctivě sprchujeme. Občas ti dopřejeme i vanu a to většinou i s mámou, která je zahrnutá v ceně.

Nenáviděné mazání krémem jsi konečně vzala na milost a co víc, začínáš se mazat sama. Občas si sice krém nanášíš na už oblečené pyžamko, ale snaha se cení.

Teď naposledy jsi vyvedla náramnou botu. Když jsme byli na návštěvě u bráchy v Milovicích, nechali jsme tě hrát si s bratránkem Fíbím u něj v pokoji. Nevíme, kde jsi našla krém Johanson and Johana, ale podařilo se ti jej otevřít. Vzala jsi to s krémem pěkně od podlahy. Nanesla sis pěknou vrstvu na ruce a do vlasů a nebýt včasného zásahu Fildy seniora mohlo to dopadnout hůř.

Zpět k hygieně. Velice sis oblíbila čištění zoubků, které si tak šetříš na důchod. Bohužel zbytečně. Jedině , že bys ty druhé zuby, co ti narostou, chtěla prodat někomu, kdo si to nezařídil jako ty a o své zuby již přišel. Člověk nikdy neví. V naší době je zubařů málo a prý bude hůř.

Ale zrovna dneska jsi se ke svým prvním zoubkům moc dobře nechovala, protože jsi na mě vyloudila pilník na nehty, kterým jsi si začala zoubky pilovat. Když jsem ti pilník sebral, prožívala jsi životní tragédii, alespoň tak se to jevilo. Řvala jsi, jako když někdo šlápne na hřebík, a já to musím vědět, protože jsem to prožil na vlastní nohu.

Tak to by byly hlavní body tvého chování při hygieně.

Leze, leze po železe aneb já dělám pohyby.

Pevně věřím, že se jako rodiče nevymykáme a patříme ke skupince těch normálních. Jenže co se dá říct o rodičích normálního, snad jen to, že jsou to taky lidi.

Velice dobře si vzpomínám, jak jsme čas i malou tlačili, aby se z položené prkenné fošny ležící neustále na zádech proměnila na hybnou housenku. Amálce to vždy trvalo o něco déle. Nemyslím si, že by měla zařazenou zpátečku, to ji spíše podezřívám z lenosti.

V současné chvíli očekáváme, že se Amálka rozejde, ale nevíme, jak dlouho to ještě bude trvat. Zatím své tělo pořád posouvá po všech čtyřech končetinách a když chce chodit, dožaduje se prstu nebo ruky jednoho z rodičů. To si pak vykračuje jako čáp na lovu nebo jako chlap, co ho zrovna někdo nakopl do choulostivého místa. Vždy když má naši dopomoc, jde už téměř hezky, ale jak najednou o oporu přijde, sesune se jako strom po orkánu. Bohužel to naše dítě dělá samé nekoordinované pohyby a tak jsme náš byt museli doplnit o velice atraktivní doplňky. Sehnali jsme si molitan a všechny nebezpečné zóny jako jsou rohy, zárubně, topení a jiné jsme zaizolovali tak, aby se nám dítě doma nepřizabilo. Některé naše místnosti vypadají jako z psychiatrické léčebny. Zkrátka, některým věcem je třeba předcházet. A po našich zkušenostech, kdy Amálka spolkla jistého kapitána nebo když si povytáhla napájení od elektrických kláves ve snaze se trochu dobít, protože její osobní baterka vykazovala low energy (dobít), pojali jsme číhající nebezpečí za alarmující.

Amálka si se svým lezením plně vystačí a přepraví své tělo, kam je jí libo. Tak se taky stává, že se zničehonic objeví u počítače ve snaze toho bastarda přeprogramovat. Je velice těžké ji v něčem bránit, protože potom je úplně nepříčetně naštvaná a nadává jako starý špaček. Vlastně od chvíle, kdy se dítě začne samo pohybovat, jste jednou nohou v lochu a nikde není dostatečně bezpečno. Z role rodiče se stáváte policejním

bodyguardem a vyjednávačem, protože o ničem jiném než o hlídání a vyjednávání to zkrátka není. Jak si něco zamane, tak to udělá a to i bez ohledu na následky. Takže když nám všichni říkají, jaká je to pohoda, že malá ještě nechodí, asi na tom něco bude.

Když nám Amálka zrovna neatakuje počítač, velice ji baví vypínat a zapínat televizi. Máme ji celkem dlouhá léta a pořád nám šlape na jedničku, ale na jak dlouho ? Nevím, nakolik výrobce počítal, že to bude hračka pro malé děti, ale to nám ostatně ukáže čas. I když mamča vymyslela velice efektivní ochranu pro knoflík zapni vypni. Normálně jej přelepila víčkem od přesnídávky, takže design je tak trochu v duchu pop-art. Zkrátka život v pohybu je bezva a už se moóc těším, až se Amálka prvně rozběhne. Myslím, že helmu, kterou jsme pořídili na kolo, využije i jinak.

Mám já hračky, mám.

Už před narozením naší Amálky jsme si jasně dali pravidla, že jí nebudeme kupovat moc hraček. A zeptejte se, jak to dopadlo. No nic moc. Všude se nám válí nějaké kostky, panáčci, plyšáci, gumáci, míče, lopatky a kyblíky. Prostě takový malý krámek z hračkama. Kamča mě utvrzuje v tom, že to není tak hrozné, jak to píšu, ale nejsem si jistý, jestli mě netahá za nohu. Miluji všechna rána, když si Amálka začne hrát. Většinou to začne tak, že si po bytě vytvoří několik epicenter, ke kterým se vrací. Ale z hraček jsou její nejoblíbenější ty, co hračkami nejsou a tj. již zmíněná televize, počítač a s tím spojené sluchátka, myš, klávesnice a i bedýnky nezůstávají ladem. Dále pak mobilní telefon, kuchyňské potřeby, cédéčka, propisky, no prostě úplně všechno, co jí zrovna padne do oka.

Náš byt je 2+1 a jediná místnost, kde se nedá na nic šlápnout, je záchod.

Vždy, když jdu na záchod, nahlásím dceři, že jdu dělat Aa a než se naději, jsem na záchodě uvězněn a dobrých 5 až 10 minut hraji hru Kuku. To malá otevírá a zavírá dveře od wc a já dělám kuku, kuku. Hrozná sranda, hlavně po velké straně, kdy se člověk snaží z té malé plynové komory zmizet co nejdříve.

Ale abych nebyl moc vysazený, jsou věci, které má opravdu ráda. Velice často si hraje s umělohmotnýma kelímkama, které jsou barevné a dají se skládat do sebe nebo na sebe jako komín. Hrozně ráda má různá leporela, z nichž jasně vede Polámal se mraveneček a Paleček. Perfektně se osvědčilo chodítko šlapátko od firmy Kikko, které je multifunkční. Není to klasické chodítko, ale je to jako chodítko pro důchodce, jen je barevné, hrací a pro děti.

Z čeho mám já osobně velkou radost, je to, že má malá zalíbení v hudbě. Vždy, když se ozve nějaká písnička, propadne rytmu a začne se vlnět v bocích. Moc bych si přál, aby hrála na nějaký ten nástroj a snad to i vyjde, zatím jsou náznaky velice pozitivní.

A jako dárek, který zatím nezklamal a s čím si malá velice ráda hraje, je stavebnice OLPPUD OGEL f, ta prostě nemá chybu a rozhodně to není žádná bloody reklama pro tento výrobek. Prostě a jednoduše se to vyplatí. No fakt , taky nekecám.

Na svého oblíbeného plyšáka, Amálko, asi stále čekáš, protože se zatím nenašel žádný, bez kterého bys nemohla žít.

Jinak si myslím, že si s tebou docela dost hrajeme. Sice nezvládáš chození, ale kolo, kolo mlýnský zvládáš na jedničku, velice dobře ti jde pasáž uděláme bác, protože se okamžitě poroučíš k zemi. Čímž se dostáváme k jazykomluvě tvého kmene.

Jazyk dětí kmene ToTo

Milá Amálko, pohyby ti sice zrovna moc nejdou, ale zato máš jiné vyjímečné schopnosti, mezi které řadím například mluvení. Tvé neustálé ležení v obrázkovém leporelu tě den co den obdarovává novými slovy. A tak můžu napsat, že na svůj věk zvládáš slušné množství slov. V současné době máš oblíbená slova toto, tam, tady, bota, teta, babi, děda, Aa, děti, krásně vyslovuješ máma a mami a mně, když ti lezu na nervy, místo táto říkáš Káko. A to nejsem na konci tvého slovníku. Dále používáš čiči, ci(chci), pápá, ahoj, haf, ne, jo, není, mňam, stačí, hačí, hají, jejda, jů, jéje. Tvoje nejoblíbenější skoro věta je „ci toto“ nebo „ci tam“. Samozřejmě, že jsem napsal jen ty slova, kterým máma a já rozumíme , protože je spousta slov, kterým ještě nerozumíme. Ale pracujeme na tom, jen čekáme, až někdo vydá první slovník dětí od jednoho roku. Pak se to bude mnohem líp překládat, to si piš.

Velice dobrá je i tvá gestikulace, mimika a vnímání okolí. Většinou na slovní spojení „šikovná Amálka“ začneš tleskat rukama a i potlesk v televizi spontánně opakuješ. Při hře na nějaký ten nástroj vyloudíš zvuk a čekáš, jestli se to lidem líbí. Že by náznak hudební kariéry ? Hmm, kdo ví.

Táta po pěti měsících

Po tom, co se nám splnil malý sen rozběhnout naše rodinné internetové stránky, mám jednu část přechodu na er déčko (rodičovskou dovolenou) splněnou. Pocity, které někdy mám, jsou jako hodně divoký sen. Rozhodně by se rodičovská dovolená měla přejmenovat, třeba na rodičovské otročení.

Ne, to je žert. Nové pojmenování zatím nevím, ale slovo dovolená je vážně hloupost. Hlavně se neslučuje významově s tím, jak jsme se všichni dohodli slovo dovolená. Myslím, že to nepůsobí dobře ani při návratu do zaměstnání, kdy se vracíte z třeba tříleté dovolené, i když to byla rodičovská dovolená. Jen si to představte.

Co je na er déčku obrovská nevýhoda? Je to jednoznačně čas, jak už jsem psal. Mám pocit, že to letí rychlostí světla a já nic nestíhám. Ten kolotoč doma je mazec. Ráno nastoupíte a točíte se až do večera. A máte to zadarmo, jak by poznamenal Béďa Louka alias Trávníček. Z pozice chlapa na rodičovskéje to ďábelská jízda, ale určitě to stojí zato.

Už proto, že jsme jako rodina víc spolu. Můžeme společně všechno plánovat a to se vyplatí, jak sviňa. Třeba první Amálčiny narozeniny, které jsme prožili společně, byly super. Nebo různé výlety a jiné aktivity, to je prostě něco, co peníze nikdy nenahradí. Samo sebou, že občas je doma nějaká bouřka, z energie, která se najednou nashromáždí, ale to by jináč vážně nefungovalo. Je to takové zdravé jiskření, které pak končí velice příjemným udobřováním. Však to určitě znáte. Co určitě trošku pociťuji, je komunikativní samota. S Amálkou si člověk moc nepokecá. Mám sice jisté tendence, kdy se jí potřebuji svěřit, ale malá na mě kouká nejspíš vůbec nechápe, co to říkám. A tak si občas připadám jako Tom Hanks ve filmu Trosečník, kde si právě Hanks povídá s volejbalovým míčem, kterému říká Mr. Wilson.

Být matkem nebo taťkem na er déčku je fakt fuška. V čem jsem snad udělal krok kupředu, tak to je trpělivost, bez té bych byl doslova v řiťce. Prostě to chce pořádné sebezapření. V nejrůznějších situacích jsem byl jako papiňák (tlakový hrnec pana Papena na vaření). To mě malá vařila, dusila a když se chtěla podívat, jestli už jsem uvařený, musel jsem jít do ložnice pustit páru, aby se do mě mohla kouknout. Jó, někdy to bylo potřeba pořádně si zařvat do polštáře fuuuuuuuuuuuuuck. Skoro vždy mi to pomohlo a jen v několika málo případech mi pára unikla mimo polštář. Ale myslím, že to nejhorší mám za sebou a je přede mnou spousta nádherných chvilek s tou naší malou pinceznou. Na září plánuji kurz angličtiny a možná keramiky, protože mi chybí mé tvoření a práce s hlínou. Tak mě napadlo, jestli nepůjdu k lopatě, protože to je taky práce s hlínou. Olé, to jsem ale hlava pomazaná.

Už na začátku mého psaní jsem uváděl, že toužím po pracovní změně a že na sobě začnu makat, abych se nemusel vracet do oboru pohostinství a hoteliérství. Zatím jsem nepřišel na žádný skvělý nápad a tak, jestli Vás někoho něco napadne, napište, na co bych se hodil. Jen nepište, že se hodím do Bohnic, to by bylo fakt krutý. Hi,hy,hi yyyyyy Iá, Iá.

Tak to jsem celý já.

Přeji příjemné počteníčko a zase někdy na přečtenou !!!!

7. 5. Stanislav

Zítra: Den osvobození

Návštěvnost stránek

009151