Spen 2007 Část druhá

Jak jsem zatopila taťkovi

Ne, nebojte se, tohle ještě nepíše Amálka. Jsem to stále já, ale název této kapitoly byl, jak se později dozvíte, plně v rukou naší dcerky.

Letošní prázdniny jsme si opravdu užili tak, jak se prázdniny užívat mají. Nejen že jsme byli na dovolené, ale dokonce jsme navštívili naše rodiče a to hned dvakrát krátce po sobě.

Mám jeden opravdu moc hezký zážitek, který se tak trochu váže k Amálce a jejímu nočníku. Její snaha čurat do nočníku je opravdu excelentní. Taky jsem psal, že nevím, jak ji naučím do nočníku kakat, když si tuhle potřebu užívá ve stoje.

Tak poslouchejte, co jsem zažil na Moravě u rodičů.

Byl pohodový den a i když začal tak trochu prudou ze strany Amálky, brzy se její nálada vyčasila a vše nasvědčovalo tomu, že nás čeká den pár excelán.

Protože mamka musela zpátky do práce, zůstal jsme na Moravě u rodičů pouze já a Amálka. Babička s dědou chodili do práce a tak jsem byl na Amálku skoro sám. Píšu skoro sám, protože jsem zase tak sám nebyl. U babičky a dědy byla na prázdninách devítiletá Terezka z Prahy, která se se mnou o Amálku starala. Terezka je Amálčina sestřenice a je stále jedináček. Proto se nemohla dočkat, až Amálka přijede a až se o ni bude moct starat.

Během dopoledne jsme navštěvovali mateřské centrum v Hodoníně a musím uznat, že je to tam moc fajn. Obzvláště herna pro děti, která je opravdu bezvadně vybavená.  Děti si tam užijí spoustu legrace a zábavy. To jen malý úvod k mému vyprávění.

Ten den jsme byli zase v herně a všechno šlo parádně. Amálka s Terkou blbly, až se hory zelenaly.

Na řadu přišel i tradiční bobek, který Amálka dělá zásadně mimo domov. Musím říct, že se jí velká strana pěkně povedla. Netušil jsem, že tenhle bobek uvolní příliš mnoho místa v Amálčiných útrobách.

Nedokáži si to vysvětlit, ale ten den jedla jako divá. Během dopoledne snědla jogurt 200g, velkého pribiňáka, šunku, sýr a před odpoledním spaním 200ml Sun-ár-ku. Když se probudila, její apetit pokračoval. Čočková polévka, broskev, meloun a večer to zakončila premiérou, když prvně ochutnala rybu.

Dělal jsem k večeři lososa na másle s bramborem. Vůně lososa se linula po kuchyni a Amálce regulérně tekly sliny. Neustále byla kolem mě ovinutá jako had ke svojí oběti a nasísala, co že to tak voní.

Večeře byla ve 20:00 na stole. Nevěřil jsem svým očím, když jsem viděl, jak můj kousek ryby nenávratně mizí v Amálce.

„To bude mamka čubrnět,“ říkali jsme si s babičkou, i když jsem se tak trochu obával, že nás mamka za rybu moc nepochválí.

A taky že jo.

Když jsem večer mamce oznámil, že si malá pošmákla na rybě, nadšená nebyla.

Tom : „Malá měla premiéru s rybou a musím říct, že jí to šmakovalo. Jen doufám, že jí nebude blivno. Snědla toho docela dost a teď dostala mlíko.“

Kamča : „Tak ji prosím choď kontrolovat, aby nezvracela a neudusila se tím. V kolik tu rybu jedla ?“

Tom : „Ve tři  čtvrtě na osm.“

Kamča : „Zrovna pročítám v deníku, jak jsi dělal Amálce kaši s medem a jak se po ni osypala. Taky jsi psal, že jsi byl pyšný, že jsi to na sebe neprásknul a zbytečně mě neděsil. No a teď mě trochu děsíš s rybou J. Víš, že se nemají nové potraviny zkoušet večer před spaním ?“

Tom : „To jsem nevěděl.“

Kamča : „Kdyby zvracela nebo měla alergickou reakci, tak to nemusíme zjistit, zaspíme a ona ........ . Nechci tě děsit, ale párkrát na ni prosím mrkni, než půjdeš spát.“

Tom : „Budu ji hlídat, to se neboj. Musíš se mnou víc mluvit, abych věděl to co ty.“

Tu noc jsem šel spát asi v 00:36 a byl jsem se na Amálku kouknout asi čtyřicetkrát. Vše bylo v pohodě a s tím jsem taky usínal.

Kdybych věděl, že budu ve 2:35 vstávat, asi bych nešel ani spát. Ze snění mě probudil pláč z pokoje, kde spala Amálka. Hned jak jsem vešel, věděl jsem, že to bude bloody hell noc. Amálka po mě skočila jak pes po uzeném a nechtěla si lehnout. Když jsem ji položil, měla záchvat pláče. Co jsem měl v půl třetí ráno dělat ? Udělal jsem to, co bylo v danou chvíli to nejlepší. Vzal jsem milou Amálku k sobě do postele a spali jsme spolu. Samozřejmě, že o spánku nemohla být ani řeč, protože ten, kdo jednou spal s dítětem, ví, o čem mluvím. Neustále jsem se budil ve strachu, že z už tak dost malé postele spadne nebo že se nějak uhodí. Navíc jsem cítil, že Amálka nespinkala hlubokým spánkem. Jako by ji něco trápilo.

Když přišla babička v 6: 00 ke mně do pokojíku, bylo jasné, že vstáváme. Cítil jsem se jako po pořádné opici. Hlava mě třeštila a oči mě pálily. Amálka vypadala v pohodě.

Když jsme přišli do kuchyně, za babičkou a dědou už jen klaply dveře. Udělal jsem nám čaj a Amálce jsem sundal plínu, která vážila metrák.

Netrvalo dlouho a Amálka řekla“ „aa ci“.

„Ty chceš aa ? No tak jo“, a posadil jsem ji na nočník.

Hudba z pod prdelky se neozývala a tak jsem pojal podezření, že si ze mě malá utahuje. Když pak řekla „čííí“ a „otovo“(hotovo), podezření to jen přitvrdilo. O to větší bylo v nočníku překvápko. Na dně hrnečku spočívalo královské hovno.

„Pane jo, Amálko, ty jsi teda šikulka“, explodovalo moje nadšení. „Dneska jsi se prvně vykakala do nočníku !“ Tleskal jsem jak o život.

Malá se usmívala a zvolala: „Pápá, jo“.

„No to víš, že jo, a musíme utřít prdelku, ano ?“

„Jo“, na to Amálka.

Byl jsem nadšen a pyšný, že se nám konečně podařila i takováto věc. Šel jsem si od radosti udělat snídani.

Jak jsem si tak krájel housku, tak ke mně přicupitala Amálka se slovy: „Papat, jo“.

„Jasně, beruško“, a podal jsem jí kousek housky. Když jsem se k ní sehnul, abych ji objal, všimnul jsem si, že v prostoru mezi židlemi je něco, něco jako hovno? A přátelé, věřte nebo ne, bylo tam. Od pořádné hromádky vedly stopy až k Amálce. Když jsem se koukl na nohy Amálky, nevěřil jsem svým očím. Ta holka byla od hovínek od hlavy až k patám.

„Amálko, jak to, že jsi nic neřekla ? Podívej, jak to tady vypadá !“

Kuchyň byla k nepoznání. Všude stopy od Amálky a jejího mazlavého kamarádíčka. Vzduch se okamžitě zaplnil ohromným smradem. Nevěděl jsem, kde mám začít. Přesto jsem musel rychle jednat.

Snažil jsem se sebral tu hromádku, ale nešlo to najednou. Bylo to mazlavé jako nějaká plastelína. Snažil jsem se očistit alespoň malou, ale nešlo to. Musel jsem vzít Amálku do sprchy. Když jsem ji posadil do vany, zjistil jsem, že mám hnědou batiku na pyžamu. Sakra, to je situace.

Jen co jsem dceru umyl a převlekl do suchého, napustil jsem si kýbl s vodou a šel likvidovat následky pohromy. Dobrou půlhodinu jsem dával vše dohromady. Myslel jsem při tom na různé věci, myšlenkami jsem byl i ve stáří.

Musím říct, že tak příšernou noc a  začátek dne nepamatuji.

Teď už je vše v pohodě, protože Amálka spí a je zase spokojené mimčo.  A já bych toho měl využít a dospat deficit, který ohromě narůstá. Ale copak bych Vás mohl ošidit o své lapálie ? Možná, že bych mohl, ale to byste neměli ze života takovou radost jako já J .